Kapitola 5
„Podívejte se, slečno Sayerová, vaše školní výsledky jsou vynikající. Co mi tu ale chybí je nějaká mimoškolní činnost. Nemáte nějaké zájmy?“
Přesně toho se Llalita obávala. Věděla, že co se týče studia, je a vždycky byla špička. Jenže jak se měla zapojit do nějakých kroužků, když po škole nejraději byla doma s maminkou nebo u některého z mnoha svých indických příbuzných? A pokud měla čas sama pro sebe, vyšívala sárí a sledovala při tom bollywoodské filmy. Jenže to by se v přihlášce na univerzitu asi moc nevyjímalo.
Studijní poradce se zachmuřil. „Popřemýšlejte o tom. Doporučuji vám, abyste si našla nějaký kroužek ve škole, a pokud to půjde, ještě kromě toho začala působit jako dobrovolnice v některé z charitativních organizací v Mountain Peak.“
„Jistě, díky za doporučení. Udělám, co půjde.“
Poradce Llalitu vyprovodil ke dveřím své kanceláře. „Podívejte,“ padlo mu oko na plakát zvoucí zájemkyně o post roztlesávaček na výběrové řízení, „mohla byste zkusit fandit. A můžete mi to podat?“ Lallita se shýbla a sebrala ze země spadlý plakát a s trochou odporu i poradcovu skleněnou bulvu. Podala mu ji do natažené dlaně. „To je dobrý nápad, je to zrovna teď, zkusím to, pane Petersone. Ještě jednou díky.“
Stát se roztleskávačkou? To ji nikdy nenapadlo. Ale teď by to asi šlo, když se odstěhovali do Mountain Peak, daleko od všech příbuzných. To by si snad mohla vyšetřit čas na tréninky. Ovšem za předpokladu, že ji vezmou. Protože se dá předpokládat, že nové roztleskávačky bude vybírat kapitánka, tedy Charlize, a ta nemá Llalitu ráda. Pokaždé, když se Llalita zastavila na chodbě s Carlosem, jejím Carlosem, se Charlize zjevila odnikud a postavila se mezi ně. Llalitu ignorovala. Zarytě, nepřátelsky ignorovala. A potom Carlose vždycky odvedla. No co se dá dělat, roztleskávání je jednou z možností, které můžou, ale nemusí vyjít. Přece se nenechá zastrašit.
Llalita si ve své skříňce vyzvedla oblečení na tělocvik a pospíchala do šatny. Převlékla se mezi dvacítkou dalších děvčat, která štěbetala na lavicích kolem stěn, do legín a dlouhého trička. Potom vstoupila do tělocvičny. Čtyři dívky zrovna před porotou složenou z roztleskávaček opakovaly pohyby, které jim předcvičovala jedna z těch vyvolených. „A hop a skok a vykopnout!“ slyšela Llalita v hluku bavících se diváků. Jedna ze zkoušených dívek při vysokém výkopu upadla.
„Ne, ne, ne!“ Charlizin hlas proťal tělocvičnu a všichni ztichli. „To je hrůza, co je tu dnes za kopyta!“ Mávla rukou, aby zkoušená děvčata odešla. „Další, přiveďte mi další! Ale tentokrát někoho, kdo se umí hýbat!“
Llalita na sobě pocítila Charlizin pohled. „Co ta tu dělá?“ zaslechla její tichý, nenávistný hlas. Zhluboka se nadechla a volným krokem došla až do středu plochy. Chvíli tam stála, než se k ní váhavě přidaly další tři holky. Před ně se postavila jedna z roztleskávaček, spustila se hudba a všechny adeptky začaly opakovat předcvičované pohyby. Llalita se rozhodla, že do toho dá všechno. Stejně ji nevezmou kvůli Charlize.
Hop sem, hop tam a výkop! Llalita se tak rozmáchla, že při výkopu udělala přemet vzad. Jen čirou náhodou dopadla na nohy a zůstala překvapeně stát. Hudba ztichla, všichni se s otevřenými ústy dívali jen na ni. Co kdyby ještě předvedla nějaký akrobatický kousek?
Ozvalo se osamělé tleskání, které spustilo lavinu doplněnou pískáním a výkřiky Bravo! Charlize sestoupila se svého místa v hledišti a přišla k Llalitě s napřazenou rukou: „Výborně, tomu říkám nasazení! Vítej do týmu!“ Potřásly si rukama a i když Llalita v Charliziných očích viděla, že jí to není zrovna po vůli, obě věděly, že Llalitina přítomnost v týmu je více než žádoucí.
Když se Llalita převlékla a opsala si z nástěnky termíny tréninků, vyšla z šatny a na chodbě potkala Carlose. Jakmile ji uviděl, obličej se mu rozzářil. Snad do bylo tím, že Llalita byla ještě celá zrůžovělá po fyzickém výkonu. Připadala mu najednou neuvěřitelně přitažlivá.
„Nazdárek! Kde se tu bereš, Llal?“
„Carlosi, ahoj. Noo, byla jsem zkusit roztleskávání a vyšlo to!“
„Gratuluji!“ Carlos k ní napřáhnul ruku. Llalita ji přijala a po chvíli tisknutí dlaní řekl Carlos: „No tak pojď sem...“, přitáhnul ji k sobě a přátelsky ji objal. Nebo to snad nebylo jen přátelské? Llalita cítila vůni jeho oblečení i jeho potu.
Carlos ji poplácal po zádech a odtáhl se od ní. „To se budeš asi často potkávat s Charlize, mou dívkou. Znáš Charlize, nebo ne?“
„Ano, znám. To je ta, která tě odvede pokaždé, když se spolu začneme bavit, že?“ ušklíbla se Llalita.
„Heh. Máš pravdu, je trochu žárlivá. Ale jinak je to hodná holka...“
„Jistě. No, já už musím jít. Tak se měj.“
Llalita ho prakticky odstrčila z cesty, jak se hnala ven ze školy. Ten okamžik, kdy ji držel v náručí, byl omamný. Ještě teď se jí podlamovala kolena, jen si na to vzpomněla. Hopla! Podlomená kolena znamenala, že se Llalitiny učebnice válely po celé chodbě. Už zase.
Jak je tak sbírala, zahlédla na konci chodby Charlize s mobilem u ucha. Rozrušeně mluvila, Carlos šel za ní a nesl jí sportovní tašku. Najednou Charlize mobil schovala, něco Carlosovi řekla, rychle ho políbila na tvář a rozběhla se k východu. Carlos zůstal stát s její taškou na chodbě, zamyšlený. Potom uviděl Llalitu a na tváři se mu opět rozlil úsměv.
„Promiň, že to říkám tak přímo, ale ty jsou dost nešikovná, co?“
„Vypadá to tak. Co jsme se přestěhovali do Mountain Peak, všechno mi padá.“
„Tak pojď, pomůžu ti. A pak tě zavezu domů jestli chceš...“
Llalita se zarazila: „A co Charlize?“
„Charlize musela... odjet. Rychle odjet. Nějaká krize doma.“
Carlos se zachmuřil. Sebral ze země poslední Llalitinu učebnici a podal jí ji.
„Tak pojď, řekneš mi, kde bydlíš.“